Se slušnými lidmi jsem mnoho dobrých zkušeností neudělal, jsem produkt 20. století. Zato kriminálníci se osvědčili na výbornou. Sebevzdělávání, které jsem započal na stavbách, ve fabrikách a v putykách pod vedením veteránů od Tobruku, El Alameinu a Sokolova, rozkulačených kulaků, nepřátel lidu, znárodněných živnostníků, chycených kopečkářů, vyhozených profesorů různých oborů a drobné galerky přistižené na švestkách, mne přesvědčilo o tom, že univerzity nejsou vždy a všude správným místem k sundávání klapek z očí. V Paříži jsem v postgraduálním studiu pokračoval ve společnosti manželů Dubinových, Jiřího Koláře a Zdeňka Vašíčka, abych jmenoval alespoň ty nejdůležitější odsouzence, které jsem měl čest poznat zblízka. V tomto městě jsem se také pozd�

publikováno: 30. 10. 2017