V československo-českých novodobých dějinách proběhla nekritická adorace jednoho člověka pouze třikrát. Prezident Osvoboditel si halasného velebení a slepé úcty užíval 17 let (1918-1935). Podruhé byly obdobné nálady importovány zvnějška. Na československé vlně extází okolo generalissima se však přičinlivě svezl i náš první dělnický prezident. Z výsluní všeobecného zájmu o jakékoliv jeho slovo či gesto se těšil 5 let (1948-1953). Naposled si zbožňování bez zábran a devótního klanění davů užil náš prezident Pravdoláskař. Trvalo to necelé 3 roky (1989-1992). Z předešlého výčtu vyplývají dvě zajímavé skutečnosti. Český kult osobnosti pravidelně vypukne po závažných politických změnách – pád rakousko-uherské monarchie, tuzemské demokracie a zdejšího komunismu. Naopak tendence k nekritické adoraci se zjevně zkracuje. Což ale automaticky neznamená, že národ politicky dospívá. Viz