Nemohu nezačít malým příběhem, neboť ho dodnes nosím v sobě a je přinejmenším zajímavý: Jeden z mých celoživotních přátel, přestože emigrant žijící od roku 1970 v USA, přijel někdy v první polovině sedmdesátých let do Česka, s batohem plným protirežimní literatury. (Jezdit domů tehdy mohl, protože se oženil s americkou studentkou a emigroval díky tomu legálně. Pravidelně přivážel různé brožury, které pak rozdával přátelům. Mně dal mimo jiné Solženicynův Dopis představitelům Sovětského svazu). Pak jsem ho až do roku 1990 neviděl, neboť při jeho další návštěvě policie udělala v autobusu, kterým jel, „šťáru“. Nejdřív přiměla cestující, aby autobus opustili a prohledala je, pak prohledala i autobus. Můj přítel to vyřešil tak, že batoh s tiskovinami nechal

publikováno: 15. 1. 2018