A omluvil se Dubček?

Nad níže publikovanou glosou Jana Urbana Omluva Dubčekovi[1] jistě zajásají nostalgici za pražským jarem, jakož i historici či novináři, kteří v pohledu na soudobé československé dějiny upřednostňují tak zvaný realistický přístup, chcete-li relativistický. Toto mentální rozpoložení ducha potvrzuje existenci axiomu, že u každého problematického jedince nebo společenského systému vždy najdeme nějaké pozitivní prvky, které jinak obludné fasádě dodávají zdání lidskosti, normálnosti. Příklady: Normalizační premiér Lubomír Štrougal pravidelně chodíval na utkání fotbalové Sparty. Ergo, alespoň v očích sparťanů, to tak velký lump a zločinec být nemohl. Anebo, za komunismu měli všichni práci a autobusy jezdívaly i do té nejzapadlejší vesničky. Tudíž ten režim úplně špatný nebyl. Při podobné argumentaci se přitom záměrně nebo z ignorantství opomíjejí věci zásadní, podstatné. Jakoby pouhý fakt, že v koncentráku vězni muzicírovali a všichni měli práci, automaticky dokazoval, že si dobře žili. Přesně tímto způsobem je roubována glosa Omluva Dubčekovi.

Čtenář se v ní nejprve dozví, že Dubček byl laskavý, ale tvrdý a rovný chlap. Následuje kdy a proč vstoupil do strany, jeho partyzánský boj a zranění za války. Hop a skok a už jsme v srpnové Moskvě roku 1968, kdy se při jednáních hroutí, aby „vzal na sebe ostudnou kapitulaci“. (Mimochodem nevzal ji na sebe pouze Dubček, ale všichni, vyjma Františka Kriegla, kdo tam tehdy za československou stranu jednali.) Následné dvacetileté ticho ze strany bývalého prvního tajemníka autor vysvětlí srandovní větou: „Ano, příliš dlouho věřil v možnost ještě jedné demokratizace komunistického hnutí a vyhýbal se otevřené práci s disentem.“ Proč je srandovní? Poněvadž by šlo říct: „Ano, a proto coby ještě předseda Federálního shromáždění podepsal v srpnu 1969 slavný pendrekový zákon a taky sám ze všech funkcí důstojně neodstoupil, ale dokud ho soudruzi nevykopli i z poslední štace na ambasádě v Turecku, držel se zuby nehty.“ Glosa pak končí Dubčekovým politickým probuzením v roce 1989 a výzvou k omluvě české vlády Slovákům.

Výborně! Až na to, že v takto prezentovaném výčtu odvážných a vlasteneckých zásluh, chybí právě to nejpodstatnější zásadní období, a to kdy to všechno začalo, co později Dubčeka semlelo. Tedy doba, kdy se strana dostávala k moci a posléze rozpoutala teror a kolosální krádeže. Co tu dobu charakterizuje? Lži, pomluvy a první násilnosti vůči všem, kdo nejdou s námi. Po vítězném únoru pak nařízení k vyvlastňováním, k zabavování majetku, rozkazy k justičním vraždám, k likvidaci třídních nepřátel, směrnice k vyhazovům ze zaměstnání nebo ze škol. Přicházely sice od špiček tehdejších politbyr či Státní bezpečnosti, avšak celý ten hrůzný systém nenávisti k jakékoliv odlišnosti stál a fungoval především díky bezmeznému fanatismu, loajalitě a disciplinovanosti řadových členů či začínajících tajemníčků, kariéristů. Tedy i díky typům, jakým byl právě Alexandr Dubček, jenž po válce působil ve stranických funkcích v Trenčíně a v Bánské Bystrici, aby později vystudoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ a jako mladý nadějný kádr byl v letech 1955–1958 tuzemskými stalinisty vyslán ke studiu politických věd do Moskvy.

Proto se ptám, než se současný česko-slovenský premiér omluví Slovákům za Zemanův výrok, omluvil se Alexandr Dubček za stovky nevinně zavražděných, za tisíce stejně nevinně žalářovaných a statisíce zničených lidských životů, které má komunistický režim na svědomí přinejmenším v období let 1948–1969, kdy tento politik ve stranických strukturách aktivně působil?

publikováno: 18. 1. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Neoslabujme spojení v EU – výzva vládě

Většina členských států Evropské unie si uvědomuje, že úsilí o potlačení pandemie koronaviru, která nyní paralyzuje veřejný život ve velké části světa, nesmí zpochybnit demokratické a právní základy států a musí respektovat svobodu slova. Opatření …

Konečně Někdo!

Denně dnes vnímáme rady psychologů, psychiatrů, neurologů, sociologů, filosofů. Co navrhují: sdílení, práci doma, přírodu, sport, kulturu, četbu. Snaží se nám pomoci, jenže člověk je v podstatě bytost duchovní, bezedně náročná. …

Čína, Divoký západ a koronavirus

„Zavinili to Číňané!“ vykřikuje prezident Trump. Otázka také ovšem je, do jaké míry jsou západní civilizace součástí tohoto maléru? Věci nejsou nikdy jednostranné, je to vždycky „tango“. Sice nejíme netopýry …

Čížku, ptáčku zeleného peří

Čížku, ptáčku zeleného peří, řekni mi, zazpívej, čím dobro se měří?!   Navzdory všem korunám a koronám, virus nevirus, viróza neviróza, víra nevíra, dějí se stále věci, které se dít mají, …

Co se to děje?

Dnes v časných ranních hodinách jsem vyrazil pěšky do ordinace. Ulice liduprázdné, mrzlo, až praštělo, do kopce pod vojenskou nemocnicí jsem se zadýchal. Roušku (ušila mi ji dcera) jsem sice měl, …

Proroctví prognostika se naplnilo

Exkluzivní obsah PRO PŘEDPLATITELE Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?Předplaťte si nás na rok – už od 1 koruny! Chci vědět víc Pokud již máte předplatné, přihlaste se ZDE.

Zapomenutý prezident

Prezident Miloš Zeman v současné kritické situaci nikomu neschází, mnozí jsou dokonce radši, že se k ničemu nevyjadřuje, a jiní na něj zapomněli úplně. Protože ho ale zájem – veřejnosti …

Být blízko smrti je normální

Žádný dočasný „stav nouze“, ale skutečný stav člověcký. Více je pěkně podáno v bizarní i zaumné podobě v kázáních (DB) M. C. Putny: „Když tedy přijde mor – a ten náš mor je zatím …