Ve slově to je. Kvůli slovu jsem se vrátil kdysi do vlasti z dálek ciziny. Touha po vlasti byla touha po komunikaci úplné, existenciální, důvěrné, mateřské. Vše ostatní bylo prohrou právě v tom smyslu. Po trapných prezidentských volbách píše přítel-básník Miroslav Václavek na Facebooku: „Jinak, milí rodiče, pokud to se svými dětmi myslíte dobře a milujete je, doporučte jim, ať se zdekují směr západ, co nejdříve. Ať nepromarní svůj život. Tady je nic nečeká. Vůbec nic…“ (28. 1. 2018) Musím namítat, z mého pohledu zásadně: „… (naopak) je potřeba zůstat, jako jsme zatím vždycky zůstali, a se šmejdy si to nadále vyřizovat tak, jak jsme dosud činili. A jak jsi to, milý Mirku, pokud vím, činil i Ty. …“ Na