Na cestě po divokých kavkazských končinách vás budou všude s naprostou samozřejmostí provázet telefony[1] a igelitové pytlíky[2], což bude „vykompenzováno“ absencí nápisů a označení[3]. Kromě toho velmi brzy zjistíte, že něco jako meziměstská doprava rovněž podléhá zvláštnímu režimu…nebo spíš neexistenci jakéhokoliv režimu. Vlak obsluhující Arménii a zároveň Gruzii (to není tisková chyba, opravdu sem nepatří množné číslo) jezdí jednou denně. To znamená, že v pondělí jede ze severu na jih a v úterý z jihu na sever, a takhle na střídačku celý týden. Autobusové spojení není, protože autobusy na Kavkaze nejezdí. Dlouhý autobus by se prostě zasekl na nejbližší horské serpentýně. Místo nich vás sveze maršrutka, což je dodávka, v jejímž kufru jsou přimontovaná sedadla, většinou tak pro 10–12 osob,