V letošním roce, po necelých třiceti letech od Listopadu 89 a v roce stoletého výročí založení „Masarykova“ Československa, se to jeví jako obzvlášť nepochopitelné: stýskáme si, že našim politickým stranám i celé společnosti chybějí nosné ideje, vize a hodnoty. Není to pravda. Jsou zde, jen jsme na ně „zapomněli“.

Zapomínání Masaryka bylo postupné. Bylo zapříčiněno převážně vnějšími vlivy a za ta desetiletí se nám vnořilo pod kůži. To nás ovšem neomlouvá, neboť jsme si hodně zavinili a stále dál si zaviňujeme i sami. Začal s tím bohužel už Edvard Beneš, přesto, že nad Masarykovým hrobem tvrdil, že „věrni zůstaneme“. Jako vyhraněný socialista opustil jeho nadstranickost a zdůrazňování etiky, po Mnichovu přehnaně zanevřel na Evropu a

publikováno: 27. 2. 2018