Když jsem končil základní školu, byl zrovna zvolen prezidentem ČSSR Gustáv Husák. Stalo se to koncem května a pár dnů nato přišel do naší třídy školník se štosem oficiálních fotografií nové hlavy státu pod paží. Sundal zarámovaný portrét Ludvíka Svobody visící kousek nad tabulí a uvolnil zadní podložku. Byla přestávka a na rozdíl od spolužáků, kteří vyběhli na chodbu, jsem mu zvědavě asistoval. S napětím jsem totiž očekával, co školník udělá se soudruhem Svobodou, až na jeho místo zasune soudruha Husáka. Že by ho hodil do koše? Konalo se však větší překvapení. Zpoza podložky nejprve vyklouzla rozměrově totožná podobizna soudruha Gottwalda, poté Zápotockého, Novotného, a teprve potom Svobody. Starší muž v montérkách k nim připojil soudruha Husáka, portréty srovnal a