Jak jinak než se vlastně ustavičně nad svým životem zamýšlet? Řekl bych, že ti, kteří z mé generace ještě zůstali (a zároveň nepatřili mezi utilitaristy, kteří především uvrhli tento národ do „normalizace“ let 1969–1989, ze které se, jak vidno, zatím nevzpamatoval), těch pár, kteří zbyli, jsou zvláště alergičtí na jakoukoli manipulaci a velmi bedlivě zvažují, co vlastně činit (veřejně), a co nikoli. Můj případ je to velmi ostře. Netušil jsem, že někdy budu muset čelit frázi a plochosti, které z velké části tvoří milieu veřejného působení. Nechci svůj život měnit! Nechci se zařazovat do nějakých front a spolků a sešlostí, kam jsem nikdy nepatřil, a patřit nemohu. Vždy jsem žil jinak. Nikdy jsem nehleděl na oficialitu, na „hlas veřejnosti“ či jakýkoli ná

publikováno: 16. 3. 2018