Ke břehu řeky, jejíž hladina se právě rozčeřila pod tichými údery pádla, se v kajaku blíží štíhlý, opálený muž. Vyskakuje na břeh a já mu pomáhám vytáhnout loď do rákosí. Slunce se sklání k obzoru a ruku v ruce kráčíme podél lesíka zpět do vesnice. Bylo to krásné odpoledne, naučila jsem se pádlovat. Bylo to dávno, v dětství. Pak nastal čas se učit abecedu a ve školní lavici jsem kreslila ty nejkrásnější obloučky, smyčky a kličky procvičované o minulé noci s ním, který se mnou měl tolik trpělivosti. Nosil mi pastelky a papíry, abych malovala. Byl duší umělec, ale dal se na praktičtější dráhu, stal se strojním inženýrem. Vidím ho na fotografii oblečeného v černém obleku, s krásnými černými vlasy