Být „spokojen se stavem demokracie v naší zemi“ znamená o tom stavu vlastně moc nevědět.

Únorový průzkum CVVM týkající se demokracie jako formy vlády[1] přináší na první pohled pro demokraty celkem povzbudivé výsledky.

S demokratickou formou vlády jsou u nás spokojeny tři pětiny lidí. Zejména osoby s dobrou životní úrovní a vlastní domácností, voliči ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a pirátů, lidé hlásící se k pravici nebo pravému středu i ti, kteří ve volbách uvažují o hlasování pro ANO a ČSSD. Mezi příznivci demokracie je více žen než mužů (60 vs. 53 %), lidí s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním, Pražanů a Jihočechů. V loňském roce byly výsledky průzkumu v tomto smyslu stejné a podíl spokojených zůstává nejvyšší od počátku sledování v roce 2004. Demokracie je zároveň pro 56 % lidí lepší než jakýkoli jiný způsob vlády, což je také nejvíce od roku 2004, přičemž za poslední rok tento počet stoupl o 8 procentních bodů. Nespokojeni s demokracií jsou naopak voliči KSČM a nevoliči. Na 22 % klesl nicméně podíl lidí, kteří se domnívají, že za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický. Lhostejných je k demokracii 16 % dotázaných.

54 % (o procentní bod méně než rekord z loňska) dotázaných je také přesvědčeno, že v Česku je s lidmi zacházeno rovnoprávně a spravedlivě, dvě pětiny lidí si myslí opak. 73 % občanů (rovněž o něco méně než vloni) se domnívá, že u nás jsou respektována lidská práva, a přibližně pětina je přesvědčena o opaku.

Průzkum byl proveden ještě v době před studentskými demonstracemi z poloviny března i před protesty proti zvolení komunisty Ondráčka do čela sněmovní komise ze začátku tohoto měsíce.

Když se na výsledky podíváme pořádně, je třeba se nejdřív zamyslet nad formulací otázky. „Jste spokojen/a s fungováním demokracie v Česku?“ Co o Vás vypovídá, když odpovíte kladně na takto formulovanou otázku? Neprojevíte se jako ignorantský, sebezahleděný měšťák spíše než jako přesvědčený demokrat?

Pokud myslíte, že vlastně ano, pak tři pětiny Čechů jimi tedy jsou, jako materiálně zajištění a hlavně (ač ne bezvýhradně) pravicoví voliči. Kdo pravidelně a pozorně sleduje veřejný život po roce 1990 (což ignorantský do sebe zahleděný měšťák nečiní), určitě si povšiml, že jakási formální demokracie u nás sice existuje, ale dlouhodobě větší spokojenost lidí s poměry v politice nepřinášela a ani v současnosti nepřináší. To vůbec nemusí znamenat to, že je problém v samotné demokracii jako v principu nebo že by nebylo možné si představit alternativy mnohem horšího řádu. Být ale „spokojen se stavem demokracie v naší zemi“ pro mě znamená totéž, co o tom stavu vlastně moc nevědět. Fakt, že se v polovině měsíce března konaly demonstrace právě na obranu demokracie, s sebou přináší zajímavou otázku: jsou jejími svolavateli a účastníky ti, kdo s jejím fungováním aktuálně nejsou spokojeni a přáli by si jej mít lepší? Proč by jinak demonstrace svolávali? A jsou to tedy lidé protestující proti hodnotám oněch tří pětin „ignorantských měšťáků“? I když by to byl závěr vlastně logický, asi bych s ním úplně nesouhlasil.

Je za určitých okolností autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický? Nepotvrdilo se to už několikrát v dějinách? Jednou z takových okolností je válka či živelní pohroma. Kolébka demokracie Velká Británie pozastavila konání voleb až do okamžiku, kdy skončila druhá světová válka. Že s lidmi je v Česku zacházeno rovnoprávně a spravedlivě, si sám myslet nemohu. Například to, že o dosaženém vzdělání českých dětí rozhoduje vzdělání jejich rodičů spíše než jejich schopnosti. A znamená „myslet si, že jsou u nás respektována lidská práva“, něco o tom skutečně VĚDĚT?

Výsledky neodráží výraznější příklon k principu autoritářství z poslední doby. Hlasovací koalice ANO, SPD a KSČM se 115 poslaneckými hlasy z 200 je ale faktem. I „zavedené demokratické strany“, především ODS, KDU-ČSL a ČSSD, mají své více či méně významné představitele autoritářské politiky. Výzkum také obsahuje jeden výrazný protimluv: proč postoj voličů ANO, rovněž spokojených s fungováním české demokracie, vyúsťuje ve volbu autoritářství? Těsná většina voličů také vybrala za prezidenta M. Zemana. Toho Zemana, který proslul mimo jiné jmenováním svého J. Rusnoka do čela vlády bez ohledů na demokratickou sněmovnu. Ani se nepokusil domluvit sestavení kabinetu mezi stranami zastoupenými ve sněmovně, zvolené v demokratických volbách. Jeho protikandidáta J. Drahoše nelze dobře posuzovat – nejsme-li experty na rozhodovací mechanismy v rámci Akademie věd České republiky hlavně z let 2009–2017, lze maximálně Drahošovi jisté věci věřit – ale stěží můžeme za toho, kdo v protikladu demokracie vs. autoritářství reprezentuje první pól, považovat právě Zemana. U voličů autoritář vyhrál, a i to svědčí proti průzkumu.

Takže shrnuto: výsledky CVVM, alespoň pro mě, o ničem jednoznačně pozitivním, ale ani směrodatném nesvědčí. Možná je to tím, že formulace jeho otázek je vlastně nevhodná. Něco jiného by přece znamenalo se zeptat: „Jste spokojen/-a s tím, že principem fungování České republiky je demokracie?“