Sluneční paprsky šikmo dopadají na lesní cestu, která je po obou stranách lemována kříži. Kříže velikosti člověka se tyčí i mezi vzrostlými borovicemi až kam oko dohlédne: kovové, dřevěné pokryté lišejníkem, některé s červeno-bílým nátěrem. Tu na nich visí bílý šátek s vyšitým běloruským lidovým vzorem, tu zrezlý ostnatý drát ve tvaru trnové koruny. Oficiální státní vlajku není vidět nikde. Místo má zvláštní charakter. Čas od času tu člověku přejde mráz po zádech, když si uvědomí, že tam, kde je půda mezi stromy a kříži propadlá, se nachází masové hroby. Mylně by se ovšem čtenář domníval, že se nad tímto místem rozprostírá nábožný klid, jaký by si pietní místo zasloužilo. Autoritářský režim běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka má na smutnou kapitolu