Pro „genealoga nadšence“ je spleť informací na webových stránkách doslova zázračnou studnicí. Děda s hrdým jménem Břetislav zemřel pár let před revolucí, z jeho vzpomínek se mi zachovaly milé střípky. Do přelomu tisíciletí jsem byla, co se týče rodinné historie, odkázána na vyprávění babičky. Vždy se mi při cestě do minulých časů příjemně tajil dech. Uvědomuji si, že mě nikdy nenapadlo se s „novinkami“ ze Sudet roku 1945 či s problematikou sokolstva před válkou, pochlubit ve škole. A to jsem byla zapálená nástěnkářka. Jako by šlo o dva rozdílné světy rozdělené v mojí mysli v čase někdy po válce tajemnou hranicí. Mrzelo mě hlavně, že děda měl kdysi koně a já teď ne. Kam zmizeli? Poslouchala jsem o bálech v