„Prožil jsem v životě několik šťastných dnů. Byla to svatba, narození dětí, absolutorium konzervatoře. Ale na prvním místo bych přece jenom zařadil 21. srpen 1991, kdy jsem pochopil, že jsme konečně svobodní. Boris Jelcin tehdy z tribuny prohlásil, že se vydáváme na cestu demokracie. Netrvalo dlouho, a na té cestě se objevily překážky. Zkraje nezřetelné, a pak stále jasnější. Síly, které nás držely v žaláři 75 let, nabíraly na síle. Ti lidé měli obrovské zkušenosti. Dokázali znovu proniknout do všech sfér života. Vlastně bez větší námahy. To nebyli naši političtí oponenti – jsou to zabijáci, kteří mají jediný zájem: vlastní moc. Lidé v mém okolí mi říkají: Jsi muzikant, do čeho se cpeš? Cpu se, protože se už nemůžu dívat