Ze zápisků o dítěti a smrti, Mnichovu a republice.

Přikvačil rok 2001, letos v červnu mi bude devětapadesát let! Nemůžu tomu uvěřit! Čas od času se náhodně protrhne blanka paměti a na mě se vyřítí jako divá zvěř podivuhodně jasné vzpomínky. Například tahle: byly mi asi čtyři, možná pět let, určitě jsem ještě nechodil do školy, a nesmírně jsem se tehdy před usnutím trápil smrtí. Je překvapující, že jsem v těch letech dokázal přesně pochopit stav věcí a nesnažil se jej nějak zmírnit nebo oslabit. Klamné naděje jsem si začal dělat mnohem později. Tu černou, nevyslovitelnou díru nicoty, to nikdy a nijak, jsem měl každou noc před sebou jako hrůzyplný fakt a nedokázal jsem s ní pohnout ani o milimetr. Trvalo to dlouho a sám nevím, kdy se ta hrůza, ten děs přel

publikováno: 30. 5. 2018