Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval zdvořilým, ba přátelským e-mailem hlavnímu organizátoru celé akce, jistému panu Mandysovi. Ten mi na můj dopis vůbec neodpověděl. To mě jen ujistilo o nevyhnutelnosti mého rozhodnutí. Nenávidím jakékoli ceny či soutěže v činnostech, které se týkají nejniternějšího způsobu bytí, lidské existence. Je-li toto podivné soutěžení podepřeno ještě reklamou pro bezectné osoby veskrze podezřelých společností, pak rozhodně beze mne. Do této skurilní party nepatřím. Dost mě pobavilo, když jsem v televizi zachytil záběry současného Karla Sýse (čeká ho státní vyznamenání za literaturu či za co), jak ťuká do klávesnice