Excesy a „selhání jednotlivců“ jako laciná výmluva. Dne 19. června 1945 na místě zvaném Švédské šance u Přerova zavraždili vojáci čs. armády bez mála tři stovky civilistů – Mantáků (Karpatských Němců), Maďarů a Slováků, přičemž z toho bylo 120 žen a 74 dětí mladších 14 let. Jejich jediný zločin byl etnický původ. Autoři, kteří brání poválečné období jako v rámci dobových možností obnovu čs. demokracie (ve skutečnosti se 3. republika vůči meziválečné Masarykově republice prudce vymezila), interpretují tento a jiné masakry civilistů jako excesy. V tomto případě se mělo jednat o autonomní čin zvrhlého velitele vražedné jednotky štábního kapitána Karola Pazúra, za války člena Hlinkovy gardy, který chtěl takto „bojem“ proti německy mluvícím civilistům po válce zakrýt svou kolaborantskou minulost.