Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy: Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé očekávání a rozjela vášnivou diskusi. Není rozhodně mým stylem takto argumentovat či běžně psát. Pointa těchto dvou glos je následující: Když prezident uráží občany – jak dle profese, tak jmenovitě – proč by nemohli občané urážet prezidenta? Tato polemika chce upozornit na jeden rys národní povahy: na jedné straně opovržení a nerespektování institucí do chvíle, než nás osloví, pak se staneme servilními; na druhé straně slepá víra v naše krále a „tatíčky“, kteří musí zůstat neomylní, aby tak posílili pošramocené sebevědomí běžného občana. Před nimi se klaníme s tvrzením, že „takto by se nemělo