Čínský spisovatel a disident zpovídá dětského bezdomovce a Kmotra v jednom. Když jsem byl redaktorem v časopise Rodinná výchova, přicházel jsem často do styku s dětmi, které nechodily do školy. Nutno říct, že většina z nich byli darebáci. Společenství dětí není vlastně nic než pokřivená kopie společnosti dospělých. 16. ledna 1998 jsem kolem poledne potkal v Čeng-tu u Mostu devíti očí jednoho čtrnáctiletého bezdomovce. Připomněl mi Gorkého dětství. Neodvažuji se jakkoliv kritizovat vzdělávání, ani se neodvažuji nazývat naše pedagogické odborníky, kteří si vydělávají peníze vydáváním knih, darmožrouty, neboť jsem naopak dostal od toho kluka lekci. Musím přiznat, že jeho schopnost přežít byla mnohem silnější než u dětí stejného věku, které chodily do školy. Význam institucionálního vzdělávání je také jedno z