„Zeman má občas pravdu, média se někdy opravdu chovají pitomě, říká Robert Čásenský“
Co mě napadá, když vidím tento titulek?
Jedna paralela. Věhlasný spisovatel píše knihy, které mu literární kritika pravidelně sepsuje, i když třeba mezi čtenáři mají úspěch. Tento autor začne nevybíravými slovy kvalitu a erudici literární kritiky zpochybňovat a činí tak dlouhodobě, čímž postupně vznikne všeobecně sdílené přesvědčení, že úroveň literárních recenzentů je mizerná. A spisovateli dá pak za pravdu i jeden z kritiků samotných: „Oni ti moji kolegové jsou vážně břídilové.“
V čem je problém? Spisovateli má být dána možnost se před literární kritikou, která třeba nemusí být seriózní a profesionální, bránit. Je ale zjevně ten poslední, jehož názor bychom měli pro obecné hodnocení stavu literární kritiky přejímat. A to prostě proto, že není ve sporu nestranný.
Stejně tak není nestranný Miloš Zeman ve svých sporech se sdělovacími prostředky. Jeho výroky by mohly znít autentičtěji v případě, kdyby se týkaly kauz, v nichž sám nevystupuje jako aktér. Což ovšem není ten případ. Zeman místo toho, aby při vlastní obraně kritizoval konkrétní nedostatky v konkrétních výplodech konkrétních novinářů, volí dlouhodobě strategii slov jako žumpa a póvl, nedostatek inteligence, ubožáci a blbečci, a značná část populace mu to baští a mne si ruce nad tím, jak to těm pitomečkům zase ten inteligentní Zeman dokázal nandat. Stejně tak jako si mohou čtenáři našeho hypotetického spisovatele mnout ruce nad tím, jak to těm pisálkům-kritikům zase vytmavil jejich oblíbený autor. Otázkou nicméně je, zda vedle oněch knih aspoň někteří čtenáři ony kritiky vůbec četli, nebo zda se řídí pouze tím, co o nich říká sám spisovatel…
Takže, pane Čásenský, souhlasím s Vámi, že média se někdy skutečně chovají pitomě. Jsem dokonce někdy přesvědčen, že za současnou českou politickou mizérii mohou politici i média rovným dílem. Toto přesvědčení ale nepřebírám od Miloše Zemana, jehož názor je pro mě v této otázce irelevantní.
publikováno: 6. 7. 2018
