Time is money. Když jsem v devadesátých letech podnikal, jeden můj známý mi řekl: „Kamaráde, moc se honíš!… I podnikatel přece potřebuje cosi jako velké myšlenky… Musí se občas zastavit, rozhlédnout se a zamyslet se, jinak ho nic kloudného nenapadne!“ A měl pravdu; byl jsem utopený v každodenní práci a starostech, a kdybych se jeho radou řídil, určitě bych si vedl lépe. Nejen v podnikání; doplatily na to i mé děti, což je věc, která mne dodnes trápí. Vzpomínám si také, že když jsem ještě předtím pracoval jako psycholog na psychiatrické klinice, chodívali za mnou občas staří lidé na vyšetření, zda se jim může prodloužit řidičský průkaz. Byl jsem vždy rád, když se mi v ordinaci objevil někdo normální, a