O mudrci a mistru překladu. K několika štěstím, která na mne usedla, patří i to, že jsem už v dospívání padnul na článek o zenovém buddhismu. V té dávné době jsem neměl zdání, že zen je výsledkem šťastného setkání buddhismu a taoismu. Bylo třeba dostudovat řadu knih, prohlédnout si spoustu obrazů a vystavit se různým větrům, abych si udělal představu, oč vlastně kráčí a jak vypadají tato pravidla hry. Vyplatilo se: není rozhodující, jestli člověk váže uzly, hraje kulečník, střílí lukem, pěstuje stromy, vaří čaj nebo jen nehnutě sedí – důležité je dělat to nezištně, soustředěně a dostatečně dlouho. Nevím, kde bych dnes byl a jak bych vypadal, kdybych takovou kliku neměl. Ale vím, že na tom, že si nemám