Žádná tragédie, ale strašlivá ostuda. Ve středu proběhl v Poslanecké sněmovně jednací maratón s předem jasným koncem. Jeho ústřední bod, stominutový projev premiéra Babiše, mi připomněl má mladá léta: byla to co do formy jakási lidová varianta toho, co tehdy předváděl slavný Babišův krajan a předchůdce Gustáv Husák. Na rozdíl od rozpuku normalizace byli tentokrát v publiku i remcalové. Byli ovšem v menšině a neuspěli. Předehra: kverulant Chovanec Jednání sněmovny bylo předznamenáno tím, že se ho odmítl zúčastnit (a tedy i dát důvěru vládě) Milan Chovanec. Zdůvodnil to tím, že dát jí důvěru není v souladu s jeho nejlepším vědomím a svědomím. To je legitimní odvolání na poslanecký slib, daný v Ústavě. Když se na něj naopak odvolávají prokurátoři, např.