Z čeho člověk doopravdy žije.

„Láďo, můžu jít s vámi?“ volá mi asi týden před Štědrým dnem Kalimero, živá, asi čtyřicetiletá kamarádka z undergroundu, rozdala by se i o Vánocích. Jdeme totiž jako každoročně spolu se sestrami Matky Terezy navštívit lidi bez domova, pod mosty, ve všelijakých dírách a stanech, a spolu se zvěstí o Ježíšově narození chceme přinést trochu cukroví a zazpívat pár koled. Je zima a Kalimero před sestrami na tramvajové zastávce tahá z batohu flašku rumu: „Aby taky z těch Vánoc něco měly!“ – „Ne, prosím vás, ne…“ brání se sestry a Kalimero je nechápe. Je v té zimě zapotřebí něčeho víc než rumu a lidského tepla? Je tady vůbec něco „víc“?

A jako tehdy na břehu Galilejského moře, bylo tu něco víc (Jan 6, 26)?<

publikováno: 1. 9. 2018