V pátek 14. září odpovídal čtenářům Aktuálně.cz jeden z pražských kandidátů pro letošní senátní volby Ladislav Jakl, nestraník za SPD[1]. Zatímco jiní čtenáři serveru se pošklebovali Jaklově vizáži, má otázka zněla takto: „Patří do politiky arogance?“ Jaklova odpověď byla: „Česky to znamená drzost. Do politiky patří lidé. Takoví, jací jsou.“

Jinými slovy: člověk do politiky patří, i když je „kanál“ (a možná čím větším „kanálem“ je, tím víc do politiky patří). Rozumím, i když Jaklův názor nesdílím. Na druhou stranu: že by arogance znamenala skutečně drzost? Vzal jsem k ruce Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Arogance znamená povýšeneckou nadutost, domýšlivost, zpupnost či arogantnost, drzost urážlivou smělost. Synonyma to tedy nejsou. Arogance je například bez požádání druhé poučovat o významu cizích slov, drzost je poučovat o něm navíc chybně (protože je to v konečném důsledku i urážlivé).

Bere-li SPD vážně obranu českých národních zájmů, měla by si uvědomit, že je při ní velmi důležitá také obrana češtiny jako národního jazyka. A že ti, kdo neznají její jemné odstíny, jsou vlastně pro naše národní zájmy potenciálním nebezpečím, mnohem větším než případní migranti, u nichž se dokonalá a bezchybná čeština zcela přirozeně nepředpokládá. Na rozdíl od publicisty a bývalého prezidentského tajemníka.

Možná je to arogance, a možná je to i drzost, ale přesto tu řečnickou otázku položím: nekálí si SPD tak trochu do vlastního hnízda, když kandidovala právě Ladislava Jakla?