Jakási paní dr. Vodňanská vydala v nakladatelství Torst[1] knihu o svém životě a o pocitech spíš než o myšlenkách. Figuruje v ní jako autorčin milenec Václav Havel a statují další slavní lidé. Autorka tím na chvíli zaujala všechna možná média, ale myslím, že v žádném se nenašel někdo schopný charakterizovat knihu, autorku, natož její milostná odhalení. Pravda je přitom jednoduchá – Vodňanská se rozhovory prezentuje jako hloupá koketa. O jejím psaní platí, že „když je kniha blbá, je lepší ji nevydat, natož, když je celá pitomá“ (ECHT). Dlouhý a sžíravý text Terezie Pokorné o Vodňanské[2] má tu chybu, že rozebíráním, vyvracením a vyčítáním – vůbec zabýváním se něčím takhle pitomým kritik asi spíš ztrácí. Některé původně velmi ostré nástroje se