Co je to básnění a jak myslí bard? Vybavuji si zástupy dojatých lidí šeptajících se zapalovači rozžatými na koncertech Jarka Nohavici. „Když zpíváš něčí píseň, stáváš se částí jeho duše“ – tak mi to vysvětlil milovaný bard. Prozradil tak svou taktiku: říci něco hodně tklivého tklivě. To nevadí, že to nedává smysl – přece zpíváním zesnulého Vysockého, ani živého Nohavici se do jeho duše nenabourám / jeho částí se nestanu. Když to domyslíte, je to vlastně hrozba – když se necháte dojmout mými písněmi, praví Nohavica – stanete se částí mne, požeru vás. Vysockij ani Ukudžava ani Puškin nemají pranic společného s důstojníkem KGB bez mimických svalů. Jarek se dojal, a s vlastním blábolem zatměnou myslí a očima plnýma slz