Socialistické nápady potomka neregulovaného trhu vzdělání.

Ve svém komentáři z 5. listopadu t. r.^[1] Václav Klaus mladší nezvládl vnitřní přetlak a pořádně zkritizoval český vysokoškolský systém, který je prý zneužívaný, stojí čím dál tím víc a víc, ale stejně to nestačí. Připomíná švédský stůl, kde si každý cokoli nabere (tím, že studuje). Připomeňme mu detail, že „nabrat si cokoli“ předpokládá vykonat úspěšně přijímací zkoušky a to navíc výrazně lépe než zbytek uchazečů, aby vysoká škola o přijetí rozhodla kladně. To není jako přijít do informačního centra a vzít si zdarma brožurku.

Klaus požaduje stanovit roční počty studentů na oborech, které chce stát preferovat, oratingovat univerzity a podpořit ty nejlepší, a místa financovaná daňovými poplatníky vyhradit pro nejlepších 20 % středoškoláků, kde by určujícím kritériem byly výsledky státní maturity z češtiny, matematiky a cizího jazyka. Zda by zrovna oni o tato místa měli zájem, Klaus neřeší. Z jeho příkladů je patrné, že mu jde hlavně o potřeby technického vzdělávání (například na 3 kunsthistoriky by připadlo 300 strojních inženýrů, 300 chemických inženýrů a 200 lékařů, 2000 studijních míst by bylo vyhrazeno pro nejlepší obory ČVUT a skoro nula míst pro „obskurní lokální univerzitu“).

A přišel by ráj na Zemi, nadaní studenti by vesele studovali nehledě na to, jsou-li bohatí či chudí, protože by to měli zadarmo všichni, ostatní na méně podpořených oborech by studovali také vesele, ale už za svoje. Univerzity by usilovaly být v oborech na špičce, a studenti by se už od střední školy více snažili. Lidé bez předpokladů studovat vědní obor by to vzdali, pracovali by a platili daně a při tom vedli spokojenější život. Vzdělávání by kopírovalo potřebu neboli okamžitý zájem státu.

Jenom se nezdá, že by věděl, co znamená v praxi „okamžitost“ zájmu státu. Klausův okamžik se ve vysokoškolském cyklu projeví nejdříve za pět let (standardní studijní doba na Klausem protežovaných inženýrských oborech).

Ke Klausovým návrhům ještě dvě poznámky: požadovaný model by zrušil stolní švédství a zavedl školní švédství. Právě ve Švédsku totiž v některých státem preferovaných studijních programech funguje to, že rozhodne-li se maturant pro ně, nemusí státu splácet půjčku, kterou v době svých studií financuje náklady na ně (především stravu, bydlení a dopravu, studium samotné je v podstatě bezplatné). Klaus by se určitě zhrozil, kdyby věděl, o kolik více než u nás (a to jak absolutně, tak relativně) stojí vysoké školství právě ve Švédsku, a zajisté by spřádal teorie o jeho mnohem větším zneužívání než u nás – jenže vzhledem k tomu, že tato země vykazuje jeden z nejmenších dluhů ze zemí EU i přebytkový rozpočet, je možné se tázat, zda tomu tak není právě proto, že štědře a dlouhodobě investuje právě do vysokého školství.

Dále: Na počátku 90. let byly zase české sdělovací prostředky plné teorií Václava Klause staršího otce a otce-zakladatele ODS, za niž syn nyní poslancuje, o tom, jak stát vlastně nesmí do věcí moc zasahovat a něco dirigovat. Přemoudřelá neviditelná ruka trhu totiž ví daleko lépe než nejgeniálnější ministr financí, kam má peníze vrhnout. A jen svobodný občan je oprávněn svou poptávkou tuto neviditelnou ruku trhu usměrňovat, žádný stát. Stát naopak nesmí nic socialisticky určovat, stanovovat, podporovat, hodnotit, vyhrazovat, regulovat. Cože teď najednou onen „moudrý stát“ ví, které vzdělávání podporovat, když stejně všechno určuje trh? Cože se mu najednou chce zase všechno oktrojovat a uplatňovat státní dirigismus a sociální inženýrství?

Zdá se, že Klaus junior cestu ODS k modrým kořenům spíš komplikuje.

Odd Nerdrum. The Dentures. 1983. wikiart.org