Apollinairovo pásmo v Čapkově překladu jsem poprvé dostal do ruky ve svých necelých sedmnácti, na podzim, kdy slunce uťatá hlava se v mlžném oparu ráno skutečně kukutálela nad Prahou a bylo mi jasné, že se musím jít okamžitě podívat, zda opravdu „pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti“. A pak jsem zhltal, co se dalo a kupodivu tehdy nebylo ani nedostupné, ani zakázané, stejně jako Hrubínovy překlady Verlaina a Nezvalovy převody (neuměl francouzsky, nechal si text doslova přeložit a pak ho geniálně přebásnil) Rimbauda. Imprint je mocný akt; nikdy už jsem jiné překlady nedocenil tolik, jako ty, které jsem četl jako první a nechal se jimi doslova pohltit; ostatně to potvrdí každý, kterého lapil první překlad čehokoliv. A to