V procesech jako na divadle se inscenuje budoucí pravda.

„Každý strom pozná se po svém ovoci.“ (Lukáš. 6, 44).

Můj zvídavý vnouček, digitální domorodec, často hudrá, že jediné, co ho při učení nebaví, je rukou-psaní. Nechápe jeho smysl, když běžně komunikuje, a to i se mnou, přes počítač. Až bude trochu větší, pokusím se mu vysvětlit, jak je důležité udržet si autentický lidský otisk ve všem, v řeči, v myšlení, v každé lidské činnosti – a dvojnásob právě v digitální době. Každý máme jinou ruku, jiné otisky prstů, jiné geny, jiné duševní ustrojení. Digitální doba to maže. Už ze slovního základu „rukou psaný spis“ je zjevné, že na rozdíl od klávesnice, z níž grafolog nic nevyčte, každý ruko

publikováno: 26. 11. 2018