Polemiku vítám, ale upozorňuji na fauly.

Přítomnost publikovala první část mé úvahy s názvem „Kam se má vrtnout liberální demokrat?“.^[1] Na to reagoval pan Jan Dlask s polemickým článkem „Naši komouši nejsou švédští komunisti“.^[2] Kritiku snáším snadno, polemiku mám rád. Ovšem druhá strana přitom musí zachovávat primární nepsané zákony diskuse, bez nichž tato není možná. Mezi ně bezesporu patří i to, že budu svého oponenta citovat přesně, a tudíž se s ním přít o to, co řekl, a nikoliv o tom, co jsem mu sám vložil do úst.

Panu Dlaskovi však nevydržela diskusní korektnost a integrita ani jeden odstavec, kdy na jeho konci tvrdí toto – cituji: „Mar