V textu „Držení pozic“ a „odvracení nedozírných následků“[1] se BD dopustil velice poučné zkratky doby, která jako by se vracela: „Lidé se většinou instinktivně drželi své branže, prostředí, jež znali. Z povahy věci plynulo, že to byly právě oblasti, kde čistky řádily nejvíce. A tak se z redaktorů, když měli kliku, stávali korektoři, prodavači v knihkupectvích a antikvariátech, skladníci v knižních velkoskladech atp. Další posuny směrem na „okraj společnosti“ pak přinesly hysterické represe po Chartě 77. Z perspektivy pronásledovaných se společnost dělila na „mlčící většinu“, která uzavřela nepsanou smlouvu o toleranci s Husákem (rozuměj s režimem), a na druhé straně na nepočetné prostředí, které se tak či onak snažilo vzdorovat (Václav Benda mluvil o „paralelní polis“; v trochu jiném smyslu