Dezorientovaný dorostenec ve světě tajných služeb.

Veřejnému znevažování Bezpečnostní informační služby z úst Miloše Zemana se již dostalo desítek komentářů. Dosud jsem ale nezaregistroval reflexi historizující.

Vraťme se proto do 90. let minulého století a doby, kdy Zeman působil ve funkci předsedy ČSSD a vytrvale atakoval vládní establishment nejrůznější kritikou jeho působení. Oblíbeným prostředkem jeho politického boje byla ostrakizace rozvědky BIS. Nelze sice tvrdit, že její činnost byla bezproblémová, Zeman ale moc dobře věděl, jak je česká společnost po více než čtyřicetileté zkušenosti s komunistickou tajnou policií citlivá právě na charakter utajovaných policejních aktivit. Zdařile rozviřoval politickou scénu a stahoval pozornost sám na sebe. Obviňoval BIS z toho, že stojí v čele „náběhu na policejní stát“, a nosil Václavu Havlovi na Pražský hrad kufříky, které měly obsahovat „nezvratné důkazy“ o intrikánských úmyslech tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla. A jedním z celkem raných kroků Zemanovy vlády po jejím ustavení v roce 1998 bylo odvolání stávajícího šéfa BIS Karla Vulterina již v lednu 1999. Během návštěvy Spojených států po útocích z 11. září 2001 pak tehdejší premiér dokonce v rozhovoru pro televizi CNN uvedl zavádějící informaci, že atentátník Muhammad Atta v Praze plánoval útok na budovu Rádia svobodná Evropa.

Přijde mi, že kromě strhávání pozornosti sám na sebe měly Zemanovy rozvědkové kauzy ještě jeden účel: léčení jakéhosi teenagerovského komplexu. Zemanova psýcha totiž prozrazovala rozkoš z toho, že z pozice šéfa opoziční strany nebo Poslanecké sněmovny může do světa konspiračních her, tak přitažlivého pro teenagery, zasahovat. Nepamatuji se ale na to, že by jedna jediná z jeho rozvědkových kauz – mezi něž počítejme rovněž kauzu „Olovo“, tedy sběr kompromitujících materiálů na Zemanovu spolustraničku Petru Buzkovou, která rukopis zpravodajské činnosti neoddiskutovatelně nesla – byla nějak dovedena do konce a že by díky ní byla česká společnost moudřejší a zkušenější. A kdo jiný měl celkem značné politické možnosti dohlédnout na to, aby se právě toto stalo, než z pozice předsedy vlády právě Miloš Zeman. Stále měl také v oblibě hovořit o „čistých rukou“. Přitom vlastně nikdy expertem na bezpečnostní politiku, a ani na právní záležitosti nebyl: vzděláním je inženýr ekonomie.

Píšeme prosinec 2018. Zemanovi se opět podařilo na sebe strhnout pozornost a určit téma veřejné debaty. Obávám se, že je to přesně to, o co usiloval; vůbec mu nešlo o to, aby někoho přesvědčil o platnosti své vlastní verze. A obávám se, že ani tentokrát nebude česká společnost moudřejší a zkušenější, pouze rozštěpenější a chaotičtější. Nejsme moudřejší a zkušenější o povědomí o Zemanově nahrávání Rusku a Číně: o něm přece již dávno víme, a o něm už nás nemusí každodenně přesvědčovat.

Udělejme tedy příště to, co bude Zemana mrzet nejvíce: nenechme si jím už nikdy téma rozvědek vnutit a nenechme jej jím na sebe poutat pozornost. Ono to totiž zatím nikdy k ničemu nevedlo. A buďme si zároveň stále vědomi onoho teenagerovského rozměru a faktu, že Zeman je ekonom. Rozvědkám v podstatě nerozumí.

Rene Magritte. Secret Life IV. 1928. wikiart.org