Máme tady – jak říkají epistemologové – jakýsi rozum epochy, jímž je dnes pozitivisticky zarámovaná věda (co jsem neviděl, to neexistuje, bez ohledu na to, jak slepý je pozorovatel) a máme tu nerozum epochy, kam ještě před sto roky patřili Einstein a Kafka, jimž se podařilo do dneška umístit se už ve středu rozumu. A také na jedné straně třeba kriminalita a vedle ní myšlenky, které budou za sto let samozřejmostí. Proto je hodnocení z dnešního hlediska sporné, jak naznačuje tvrdá kritika kubismu z úst předních znalců před sto roky. Nemluvě o rukopisech, hilsneriádě a dalších aférách. Již dávno nás Heisenberger přesvědčil, že postoj badatele je velice významný pro výsledek. Pojďme se na to podívat na banálním příkladu. Třeba na