PF abyste slyšeli, cítili a především abyste viděli.

Sedíme se Zdeňkem v jeho kutlochu v pátém patře a čekáme, až přijde čas vhodný k odchodu, čas k odchodu na vlak. Jeho odcházení již nastalo dříve. Byl unavený, a ač jsme si toho chtěli jistě říci více, spíše jsme mlčeli. O konci a na konci se vždycky těžko hovoří. Přitom to byl můj poslední rozhovor s ním, netušil jsem, že pak už to půjde tak rychle. V podstatě to byl takový podivný optimismus s nereálným přáním a představou neurčitosti konce, tedy konce, který jako kdyby ani neměl být. Vždy jen pár slov.

Ateliér byl plný knih, které se povalovaly všude. Zdeněk jednu zvedl, bylo to Srdce temnoty od Conrada. „Nechceš? Je tam doslov.“ „Od Luboše?“ zeptal jsem se, ale to ho trochu popudilo: „Ale ho

publikováno: 5. 1. 2019