Nesmrtelnost duše – Bůh nás jí uchraň! Žít sedmdesát let, už to je břímě – a žít věčně, ubohá dušičko? Ani pán ďáblů to nemůže poručit, ba ani strpět. Naštěstí nás to netíží, nehrozí žádné nebezpečí. Naše vědomí snad vplyne do vědomí světa, to však je nekonečné a může unést věčnost. Slova, teologická slova! – věčný... nekonečný... – naše sny jsou příliš náročné. Krása Boha je strmá, jasná a viditelná, „hauteclair“ jako Rolandův meč, jak útesy a oceán či mrak při západu slunce, krvavě zrudlý a jantarový s křiklavým okrem a matnou jarní zelení. A náhle vyjdou hvězdy a my jsme příliš malí. Svět nafukuje lidského ducha, jako se nafukuje ropucha: bilión světelných let stačí, aby splaskl, prostě a zdravě.