Se vzpomínkou na Milana Balabána (1929–2019). „A nezmrznou-li tóny, budu mít veselý pohřeb.“ (Hudba pro pozůstalé) Milan Balabán zemřel a z různých koutů – zdaleka nejen církevních – se ozvali se vzpomínkou ti, kdo se s ním kdy setkali, naslouchali mu či s ním vedli rozhovor. Jsem vděčen, že tu mohu promluvit nikoli jejich jménem, ale jako jeden z nich. K Milanu Balabánovi mě na bytový seminář hebrejského myšlení na přelomu 70. a 80. let přivedl můj bratr Jan. Nepoznal jsem Milana jako faráře, ale jako učitele. Setkání s ním bylo pro mne určující v hledání duchovní orientace i v příkladu, jak opřít postoj o systematické studium. Vlastně to není nic divného, že jsem u Milana nacházel cestu k odpovědím