Že můžeme v druhých vnímat části sebe.

Nemám ráda plytké kusy na divadle. Nedávno jsem dostala od herců, kterých si vážím především pro jejich poctivou a statečnou otevřenost, pozvání na jejich premiéru. Jasně, že na plytký kus. Prý aby se unavení občané bavili, protože všichni „toho” máme už dost. Tak poznávám (snaživě bez emocí), že stav mít „toho” hodně, nebo dokonce dost, nastává tehdy, když je dovršena bolest ze stlačování kýmsi nebo čímsi zvenčí dovnitř. Víc už stlačovat nejde, únosná dávka bolesti je naplněna. Přijímám tedy, že při tom plytkém kusu ráda proplýtvám kus svého života, protože budu s těmi otevřenými lidmi. Je to velmi neracionální, nacházet smysl života v divadle, při plytkém kusu, v tom, že

publikováno: 5. 2. 2019