K Parabibli a neprotivení se zlu a „Tátovi v nebi“. Dneska se říká „Mezidobí“ valné části liturgického roku (mezi Vánocemi a půstem, po Velikonocích do Svatodušních sv. a po nich až do Adventu) – příklad toho, jak slovem vhodným akorát do výroby, slovem nic neoznačujícím, jde kazit vnímání. Podobně s přezíravou neschopností vnímat nazvali kdysi chytráci tisíc let mezi jejich velkým začátkem a antikou, kterou neznali, ale živě si ji představovali, středověkem – mezidobou nanicovatou. Co zrovna žijem v únoru až do Popelce, se dříve nazývalo Devítník česky a Septuagesima latinsky – devět neděl do Velikonočního týdne, Sedmdesát dní do neděle Vzkříšení. Obojí čísla odkazující už k něčemu z tajemství, které čekáme, a k symbolice předobrazů biblického putování. Sedm jako