V církvi máme kromě biskupů a teologů také proroky. Omylem jsou pokládáni za věštce budoucnosti. Kdepak, jde o přítomnost! O ní rokujeme, ale prorokovat – to je jiná věc.

Proroctví je aplikace evangelia do konkrétních přítomných poměrů. Je to riskantní; proroci v minulosti špatně končili, v přítomnosti už ne, díky Bohu: je pryč inkvizice, gestapo i StB.

PROrokuje se o prozíravosti, provázanosti zájmů, o prohnilosti, prolhanosti, prodejnosti, prohnanosti, proradnosti, o prohrách. Prorok otvírá oči i srdce k probuzení, pročistění, ba i k protiútoku. Prorok nečeká, až situaci zhodnotí za sto let historik, nese kůži na trh hned.

Znal jsem asi tucet proroků, co již zemřeli: Bouše, Mandl, Zvěřina… Znám jich tucet dnešních. Byl bych rád, kdybych jim

publikováno: 5. 3. 2019