Dnešní velcí rétoři neodvozují svůj úspěch u davů od nových praktik, které lidstvo dosud nepoznalo. Jejich praktiky ale silně připomínají to, o čem píše už třeba Erasmus. Jak je patrné z úryvku napsaného na oslavu bláznivosti, králové a vysocí dvořané v jeho době dobře věděli, jak (zdánlivě ve jménu spravedlnosti) pracovat pro sebe. Nebo měří dnešní lídři blaho jinak? Jsou připraveni na to, že i je čeká jednoho dne vyúčtování s oním pravým králem? (PH) „Již delší dobu se těším, že budu moci trochu promluvit o králích a vysokých dvořanech, kteří mne [bláznivost, PH] ctí se vší upřímností a svobodně, jak se sluší na muže svobodné. (...) Ten, kdo třímá otěže vlády, přestává být soukromníkem a musí mít na paměti