praktikami politiků, že jim na prosté zločince nezbude čas.

České vlastenectví sleduju v dějinách velmi bedlivě a dlouho. Minimálně v četných spisech kolem Třicetileté války, českých stavů, dějů Valdštejnových a celého následného vývoje pobělohorského. Už doba husitství mnohé signalizuje. Vždy ovlivnění někým zvenčí, ke své vlastní záhubě. Je to více než markantní v různých podobách, a to až do roku 1948.

V zásadě souhlasím se slovy císaře Ferdinanda, která pronesl poté, co byl na český trůn v r. 1619 zvolen Bedřich Falcký. V době, kdy už po pražské defenestraci musel každý chtě nechtě sledovat, jak stavové země den ze dne upadají hlouběji do vlastní zkázy (nikdy neutuchající chamtivost), poslouchajíce cizí dobrodruhy. Tehdy cís

publikováno: 24. 3. 2019