Příklady táhnou a zkušeností přibývá.

Často si mnozí z nás klademe otázku, jak je to možné, že tak často neslušní porážejí slušné. Pochopitelně je na místě poznámka, kdože to určí, kdo je slušný a kdo neslušný. Nemám na mysli žádné morální kádrování či umělé kastování společnosti do nějakých elit, pseudoelit a těch druhých. Jde mi o situace, kdy je dělicí čára zjevná a dokonce prokázaná, ale na uplatnění výkonu práva to kupodivu nestačí. Demokracie se opírá o svobodu jedince, o solidaritu, o rovné šance a v neposlední řadě o rovná práva. Jinými slovy – před zákonem jsme si všichni rovni. Jenže, ne každý podezřelý či dokonce stíhaný a posléze obviněný si může dovolit armádu drahých právníků, ne každý z nich má svá vlivná média,

publikováno: 8. 4. 2019