„Pokud člověk zůstává naživu, zúčastňuje se boje, protože celý vesmír je boj a nelze v něm žít jinak. Nejde o boj krve proti tělu a proti energiím, které tísní, útočí a snaží se ovládnout vesmír právě tak, jako již ovládají temnou nicotu. Boj je i proti energiím, které vládnou temnotě i mimo vesmír. Co možnost prototypických mýtů někdy naznačovala, vyhlašuje i Ježíš hlasitě a zřetelně jak slovem, tak vlastním utrpením a smrtí. Pro lidi jako Dostojevského Ivan Karamazov, může být ovšem velmi těžké pochopit, jaký smysl by mohla mít temná a krutá bolest dítěte drceného hrůzou a zmatkem v troskách města, na které dopadají bomby. Plody energií, s nimiž vědci nebojují, nýbrž se s nimi přátelí. Ale pokud tento zoufalý