Tak kdy už bude Česká republika čínskou gubernií? Obdiv prezidenta Zemana k Čínské lidové republice je opravdu enormní. Takovou naivitu a neznalost tohoto opresivního režimu spíš pochopí Američan než někdo, kdo takový režim už zažil. Ani tady v Americe si nesedám na zadek před „supervelmocí“, bytostně tohle slovo nenávidím. Žádný stát, žádný režim nemá právo být policajtem světa, dominovat hospodářsky, natož vojensky. Velmoci padaly, padají a budou padat.

Každý chvilku tahá pilku! Nemyslím si, že by komunistická Čína změnila Spojené státy ve vazaly, jakými jsme byli po desetiletí u nás v ČR. Domnívali jsme se, že režim, již dávno odmítnutý jako nemorální, drastický a lid usurpující, je ten tam, jenomže NENÍ. A pan Zeman jezdí do Číny se učit JAK stabilizovat společnost?

Komunistická strana Číny věděla, že jednou přijde její čas a počítá s tím, že v příštích dekádách dojde k jejímu velkému rozvoji. Čína pracuje tiše, systematicky a s extrémní dedikací.

I tady v Americe začínáme chápat, že problémy moderní Číny jsou jedna věc, když jsou pouze uvnitř státu, ale něco jiného je, když vidíme expanzi mimo hranice země. Čína nakonec ani neskrývá svou strategii. Číňané jsou v každém koutě světa a nebudou se ostýchat použít jakoukoliv strategii nejen ekonomickou, ale i vojenskou. Třicet let se snažily Spojené státy tuto moc oslabit a teď vidí, že tato moc je naopak na vzestupu.

Uznávají, že každá konkurence je dobrá, ale za předpokladu, že strany budou rozumět férovým mezinárodním domluvám. I pan Kissinger kdysi věřil, že Čína bude jednou svobodná, reformovaná a bude spolupracovat. Tato americká strategie o porozumění neuspěla a Lidová republika Číny se, zdá se, vrací do svých původních kolejí Čínské komunistické strany. Nejde o to, co Čína dělá dnes, ale co plánují do budoucna.

Jejich ambice jsou veliké. Od vesmírných projektů do hloubek oceánů, od Afriky po Arktidu, od umělé inteligence po hypersonické bomby. Strana mobilizuje lidi, aby se stali „globálními lídry“ a zaručuje jim, že jednou budou vládnout zeměkouli. Bez rivalů, bez nikoho jim rovným! Nic proti pokroku. Jejich ekonomie vzrostla zhruba na šedesát procent ekonomie americké a roste oproti ní dvakrát rychleji.

Číňané sou pracovití, houževnatí, motivovaní. Postupně se dostávají k tomu, že se region po regionu, po celém světě, sektor po sektoru, přes ekonomii, přes proražení nových technologií, nakonec dostanou ke svému cíli – překonat Spojené státy. Brzy budou Američané svědky kolosální změny ještě dříve, než doroste další generace. Budeme žít nejen zde, ale i v celém světě ve zcela nové realitě. Co to znamená pro Ameriku a svět, nejsou jen imaginární otázky. Je to každodenní realita, neboť kromě těchto strategických metod má Čína další metody a to proti svým, vlastním lidem.

Jde o tzv. „social credit system“, který monitoruje podezřelé chování občanů pomocí vyspělé technologie a „youth credit system“, ve kterém odposlouchávači (udavači), které tak dobře známe z našeho minulého režimu, budou dávat kredit těm „mladým individuím“, která se chovají „dobře“.    Už dnes, v západní provincii Xinjiang, Komunistická strana Číny vybudovala spoustu koncentračních táborů pro etnickou skupinu UIGHUR a více jak milión se jich musí podřídit politickému vychování. Další milión lidí bylo vysláno do oblasti, aby podávali informace, jak převychování probíhá.

O tom se také učí pan Zeman?

Amerika se bude muset probudit, než ji probudí Čína. Musí začít ochraňovat svoje dědictví a vydobytou demokracii, upevnit ji a ne žít v rozhárané, rozpolcené společnosti Trumpovým přičiněním, který situaci rozhodně nepřidává.

4. května tohoto roku se bude konat v Číně velká oslava stoletého výročí protestu proti podepsání Versaillské smlouvy v Paříži v roce 1919 o odstoupení kusu čínského území Japoncům, což tenkrát v čínském lidu posílilo nacionalismus i odpor ke světu.

Současný čínský president Si Ťin-pching využije tohoto výročí ke svým účelům.

Doufám, že prezident Zeman se nedokope ve vozíku do průvodu, aby provolával ČCHI-LAJ! neboli VZHŮRU a nezamává rudou vlaječkou tak, jak tomu bylo kdysi u nás.

Děkuju, nechci!

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 3. 5. 2019