Jde o to, kam směřujeme. Ze svých zkušeností jsem si znalosti o sobě a o lidech srovnal asi takhle: Věříme, že svět je takový, jaký nám ho předkládá náš mozek, což je nástroj sice úžasný, rozhodně ale ne dokonalý. Všichni jsme drobátko nekonzistentní. Každý z nás něco jiného myslí, něco jiného říká, něco jiného dělá, něco jiného chce a něco jiného doopravdy potřebuje. Dokud se nám to moc nerozbíhá, jsme takzvaně zdraví a v pohodě. Přibližně totéž platí o zdraví a pohodě společnosti.

To, že dneska máme ekonomickou situaci, jakou v této středoevropské kotlině dosud nikdo nezažil, přijde mnohým nerozumně samozřejmé a jejich pomýlení proroci žádají trvalý růst prosperity. Bohužel není vyžadován osobnostní ani duchovní růst. Rozumem epochy se stalo uctívání konzumu. To není mo

publikováno: 8. 5. 2019