Autor výše uvedené polemiky[1] s mým textem[2], který byl v Přítomnosti publikován v polovině dubna letošního roku, si vystačí sám a zvažoval jsem, zda mám na něj reagovat. Učiním tak velmi stručně, a to jen proto, že jsem k tomu byl vyzván některými svými čtenáři, jejichž názoru si vážím. Laskavému čtenáři doporučuji si nejprve oba texty v klidu přečíst a udělat si nezaujatý úsudek. Autora reakce na můj text popudilo zejména to, že odmítám akceptovat absolutní svobodu projevu. V reálné praxi není svoboda slova v žádném státě absolutní, a běžně podléhá omezením, například v případě projevu nenávisti či vyhrožování. To není v rozporu s tím, že je svoboda projevu zakotvena jako lidské právo v Článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv.