Nezbytnou součástí vzpomínání na velikány národních dějin bývá sáhodlouhé zmiňování aktuálnosti myšlenek dotyčného. Někdy to platí více, někdy méně, v některých případech pak skoro vůbec. Jedním z těch, jejichž myšlenky mají trvalejší povahu než sebepevnější pomník ze žuly, je novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský (1821–1856). Jako by komentáře a díla nepsal v redakci Slovanu před více jak sto padesáti lety, ale v naší době. Kupříkladu na jeho charakteristice dogmatických stanovisek římskokatolické církve, brilantně shrnuté do slavných Epištol kutnohorských, se do dnešních dnů změnilo jen pohříchu málo. Dva roky poté, co Marx s Engelsem vydali Komunistický manifest, pak Havlíček dokázal přesně vystihnout zrůdnou podstatu jejich teorie o zdánlivé rovnosti lidí. A tak dále. Mezi výčtem prorockých tezí rodáka z Borové