Náboženské represe se v Číně nevyhnuly ani „domácím“ tradicím. Je na místě srovnání s Kulturní revolucí? V sedmém roce Si Ťin-pchingova funkčního období jsou zprávy o převýchovných táborech v Sin-ťiangu, likvidacích kostelů a pronásledování muslimů, křesťanů, členů nových náboženských hnutí a tibetských buddhistů už běžné. Svědčí o politice „sinizace“ náboženství, prosazované od roku 2015. Jde v prvé řadě o podrobení náboženských skupin Komunistické straně Číny za současného okleštění potenciálního vlivu náboženských struktur z cizích zemí. Výjimku tvoří úsilí o dohodu s Vatikánem, které ovšem směřuje k úplnému vymýcení domácích církví, odmítajících komunisty dosazované biskupy. O tibetském buddhismu řekl zástupce předsedy Oddělení práce na jednotné frontě – stranického orgánu, který dohlíží na vztahy s institucemi vně Strany a postupně přebírá kontrolu