K tématu „srozumění těch, kdo se domlouvají viděním[1]“ autorka tohoto textu bere za vzor dílo českého sochaře Zdeňka Palcra v podání fotografa Jana Svobody. Dnes může znít její řeč cize, protože je tónem vážná, sdělením metafysická, usiluje se oslovit něco, co jako by vyprchalo – duši.
Mezi vtípky na jedno použití zasloužilých umělců konceptualismu se tohle podání asi nechytne, ale mezi lidmi pečujícími o svoje duše by mohlo, ačkoli je to těžší čtení. (DB)
Staré čínské přísloví říká: Jeden obrázek je lepší než tisíc slov. Já mám jen slova. Fotografie vypovídá o zážitku zážitkem, o prostoru prostorem, o věci věcí. A protože je obrazem, je svébytná. Já mám však předložit teorii, pokusit se říc
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 3. 6. 2019
